Tak jsme se vrátili s Tequillkou z její první dovolené v Chorvatsku. Byl
to vlastně takový dárek k jejím
prvním. narozeninám. Vlny , slané more a spousta sluníčka....
Stačilo si obstarat: 1)Mezinárodní očkovací průkaz
2)Vyšetření
od veterináře o aktuálním zdravém stavu Tequillky
3) Razítko SVS (kulaté)
4)
čip, obsahující 2 normy ISO
5) Psí PAS
a mohli jsme všichni 3 vyrazit za sluncem. Vyřizováním
psích záležitostí, jsme sice strávili spoustu času, ale přeci nenecháme
svého mazlíčka doma?
Vzali jsme Tequillce vše potřebné včetně mističek,
hračiček, papání, oboječků a vodítek a hurá za vlnami.
Cesta vypadala přesně podle našich přání. Tequillka celou cestu spinkala
v přepravce a byla moc hodná. Když s námi autobus zastavil na čůrání,
Tequillka se pokaždé vyčůrala kdy měla... jako po másle.
Cesta nám trvala 12 hodin a celníci nedělali problémy.
Do Paklenice Seline, jsme přijeli v dopoledních hodinách,
zabydleli jsme se, navlékli do plavek, Tequillce jsme vzali míček a hurá
do slaných mořských vln Chorvatska.
Tequillka plavala za aportem co jí síly stačily a radost
nám udělalo, že slaná voda Tequillce vůbec nevadí. Koupala se, dováděla,
válela v naplaveninách a sušila se na sluníčku. Marně jsme Tequillku
hnali do stínu. Ne nadarmo nám Kačka Josková ( naše chovatelka) tvrdila,
že si bereme kočku v psí kůži.
Neustále se naše kočička Tequillka vyhřívala na sluníčku
a 30 stupňová horka jí vůbec nelákala k tomu, aby se na chvíli ukryla do
stínu. A když bylo horko velké? Šup a byla ve vodě. Voda byla vyhřátá
a krásně čisťoučká. Možná snad přístě Tequillce namazat čumáček
opalovacím krémem, podařilo se jí totiž čumáček si spálit od sluníčka.
Rada: Myslete ne svého miláčka a vezměte
mu s sebou na dovolenou opalovací krém !
Trošku nám dělala problémy kamenitá pláž. Samou náruživostí
po míčku si Tequillka odřela tlapičky od kamenů, ale za 2 dny bylo vše v
pořádku.
Ale prostředí bylo moc hezké a měli jsme na dosah i
louku, kde jsme mohli Tequillku prohánět v trávě. Měla absolutní volnost
a vypadala moc spokojeně. Bydleli jsme v kempu, kde byl pořádek
a čistotní lidé, takže nás díky bohu nepotkalo ani to, že by něco
nedobrého Tequillka při její labužnické povaze spapala! No je sice
pravda, že cestičku k panu kuchaři do kuchyně si našla hned první den,
ale kterému pejskovi lidské papání nevoní?
Pořádali jsme výlety na člunu a vozili se po moři sem
a tam, tam a sem. Byli jsme spolu celý den, celou noc, celých 24hodin. Co víc
by si mohla Tequillka přát? A hlavně co víc bychom si mohli přát i my?
Dny utíkaly jako voda, a že jsme měli vody požehnaně.
Strávili jsme báječných 8 dní a čekala nás cesta zpět. Vyklidili jsme
svou chatičku a do ní se po nás nastěhovali další lidé tešíce se na užívaní
si dovolené. To však nepochopila naše Tequillka, proč?
Pobíhala sem a tam nechávala si házet míček od cizích
lidí a stále se vracela po chvilkách ke své přepravce, abychom ji tam
nenechali. Najednou zmizel míček! Kam ho jen mohla dát? Hledali jsme ,pátrali,
ptali se lidí, nikdo o něm nevěděl. A pak nás napadlo, kde může být....
To malé zvířátko si ukrylo svůj míček do svého baráčku!Ale né do
baráčku do přepravky, ale do baráčku, kde už bydlel dávno někdo jiný.
Stála, koukala a divila se: My už tu nebydlíme??? Asi by tam ještě tak týden
ráda byla.
Přijel autobus, naložili jsme vše potřebné a
unavení jsme jeli zpátky domů. Tequillka byla moc poslušná i na zpáteční
cestě. Spinkala a spinkala a spinkala.........
Takže závěrem: Dovolená se vydařila nám všem třem,
bylo hezké počasí a nikomu se nic nestalo...... Můžeme vřele doporučit.
