Archiv rubriky ‘fotogalerie’
Hany-fotogalerie
11.12.2010 | 
Autor::
Ahojte, jmenuji se Hany. Vyklubala jsem se 3.5.2003 v Třinci a když mi byly 4 měsíce, odvezla si mě panička Verča.
Od té doby ji pravidelně minimálně 3krát denně rozčílím, ale i minimálně 5krát denně rozesměji a potěším.
V klubacím listě mám napsáno, že prý jsem nějaký žako kongo, ale podle mě je to blbost, protože já si myslím, že jsem člověk.
Mám svůj pokojíček, kde mám prolézačky a klec, ale tam si chodím jen na semínka!
Taky spinkám v ložnici s Verčou na mém polštáři.
Několikrát za noc Verča vstane a nechá mě udělat ,,kak,, na noviny vedle postele.
Už se párkrát stalo, že jsem udělala ,,kak,, na polštář, ale to bylo výjimečně. Většinou proto, že jsem před spaním měla jablíčko, fakt.
To je zatím vše k mému představení a když něco vymamlasím, tak se vám pochlubím.
Tequilla – fotogalerie
Sepsáno v lednu 2004
Dobré odpoledne, vítám vás na mé stránce. Jmenuji se Tequillka. Bydlím ve stejném paneláku jako Bettyna, jen o několik pater výš, takže mám větší přehled.
Jsem Parson Russell, patřím k teriérům. Narodila jsem se 19.6.2003 jako druhá z pěti štěňat v Jeřeni u Karlových Varů. Moje jméno Tequilla je indiánského původu a znamená Vulkán .
Moji páníčci Martinka a Pája si mě přivezli domů v pondělí 18.08.2003. Právě mi byly 2 měsíce, kdy jsem mohla odejít od maminky. Zůstala jsem tam jako úplně poslední štěňátko ze všech mých 3 brášků a 1 sestřičky. Ti všichni už měli své páníčky a paničky.
Protože je nás Parson Russell teriérů zatím ještě málo, pokaždé je na nás vypsaný pořadník na majitele. No a tak se den sešel se dnem, okolnost s okolností a čekala jsem na ten osudový okamžik… Když se objevili ve dveřích, chvíli jsem stála zírala a pak jako by mi nožičky samy poskakovaly! Běhala jsem od jednoho rohu k druhému, tahala všude kolem povalující se hračky, předváděla se, jen abych na ně pořádně zapůsobila Slovo dalo slovo a patřím svým páníčkům.
První noc jsem ani jednou nezakňourala!!! To jsem statečná,že? A začalo pravidelné venčení. Nejprve jsem vůbec nechápala proč mě tahají pořád ven, možná právě proto, že tam bylo tolik dobrot jako papírky, nedopalky od cigaret (ty mi obzvláště chutnaly), zbytky jídel, psí exkrementy atd. No a po procházce jsem se doma vesele vyčůrala na koberec. Utíkal čas a začalo mi to pomalu docházet. Teď čůrám a kakám už jenom venku. To by bylo, dělat v půl roce takovou ostudu!!! No fuj.
Také jsem navštěvovala psí školku. Už mám všech 10 lekcí za sebou a získala jsem Certifikát, heč. Tzn. že základní výchovu mám, papírově už jsem dospělanda.
Páníčkové mě krmí pouze suchými granulemi, takže neustále pokukuji, co dobrého jim upadne, abych to mohla slupnout. Tvrdí o mně, že jsem nenažranec a že bych sežrala i naporcovanou krávu, ale jak na tohle přišli?
Oba páníčci chodí do práce a vrací se odpoledne. Tady nastává okamžik, kdy jim dokazuji, co všechno umím vyvést, když mám volnou ruku. Už mám na svědomí nějaké ty loužičky, ukousala jsem všechna poutka, rozžužlala tkaničky, roztrhala tapety, rozkousala budík a indulonu, vypreparovala knoflíky od pyžama, dvakrát vyžrala odpadkový koš, rozcupovala kapesníky, vytahala štětiny ze smetáčku, sežrala dvě svíčky a vánoční řetěz, rozkousala dvě ozdoby atd. atd. Také mi chutnají sirky a jednou jsem ochutnala jed na krysy (mohu dodat jen – bylo mi moc zle, ale paní doktorka z veteriny mě zachránila). Vše dopadlo nakonec dobře. A tak jsem prý k sežrání a moc roztomilá…
Nebojte, nejsem jenom takový divoch, umím být i hodná a poslušná. Snažím se pokaždé, když jsme všichni tři pohromadě. Vždyť také, za každé poslechnutí dostávám dobrůtky a dá se tohoto nevyužít? Chodíme na dlouhé procházky do lesoparku v Hostivaři, kde běhám pro míček a nosím ho páníčkům, hraji si s ostatními pejsky, běhám po kládách, vyskakuji na lavičky a za to všechno mě stále chválí. Už se těším na léto, až budu plavat ve vodě, snad mě konečně pořádně utahají.
Přichází pozdní večer a všichni tři spíme. Kde jinde, než v jedné společné posteli…
Tak ahoj, zdraví Tequillka.
Klea – fotogalerie – Fotomontáže
Za ten čas, co mám Kleu, se dostala do spousty fotomontáží pro srandičky. Jsou tam i legrácky s korelama, které jsem měl před Kleou nebo zároveň s ní. Venda už bohužel nežije, to je ten na konci galerie s „ohoblovaným“ čírem. Ti dvě další jsou Pepa a Ferda (Ferda je samice). Už je nemám, protože je Klea dost otravovala, dal jsem je kamarádce do Kladna.
Klea – Fotogalerie – půlroční papoušek
V září 2007 oslavila Klea první půlrok života. Zvykla si náramně na fungl novou klec, na moje návštěvy a stačila zničit spoustu věcí, hlavně počítačové myši. V této době už uměla asi 25 slov, začala mluvit už ve čtvrtém měsíci. A vůbec se nebojí psa, ten se spíš bojí ptáka 
Rubriky: Betty, fotogalerie, Klea, žako | 
Štítky: Betty, Fotogalerie, Klea, sranda | 
Žádný komentář »
Klea – Fotogalerie – čtvrtý měsíc
Tady je Klea stará zhruba čtyři měsíce, jsou to fotky z června 2007.
Klea – první fotogalerie
Toto je první fotogalerie papouška z května a června 2007. Na první fotce mám Kleu zhruba tři minuty. To byla čerstvě vystrčená z krabice do její první klece.
Betty, nejlepší voříšek na světě
Toto je článek z ledna 2005
Ahoj lidičky a pejsci, já jsem Betty. V lednu 2004 mi byly 2 roky. Měřím od špičky ocasu po čumáček tři pídě, dva palce a jeden ukazováček. Dvě pídě mám od podlahy ke kohoutku. Na barvě se mí páníčkové ne a ne shodnout, Hlavní pán Jirka tvrdí, že jsem zrzka, ostatní říkají že jsem zlatá. To druhé je asi přesnější, platí to o barvě srsti i mé povaze. Jsem směs setra nebo kokra a bůhví čeho. Ta fotka byla udělaná v březnu 2003, hned jak jsem nastoupila službu k novým pánům. Můj pán tvrdí, že jsem jižní vodní pes. Ale to si vymyslel, ve skutečnosti je hrdý na to, že jsem voříšek. Ale částečně má pravdu protože:
Mám asi jižní krev. Nejradši si hraji na honěnou. Na procházkách nalítám asi tak pětkrát víc kilometrů, než všichni mí páníčkové dohromady (jsou tři). A když potkáme nějakého pejska, ten mě taky nedohoní. Mám z toho legraci. Když za mnou běží víc psů, používám vlastní taktiku. Udělám si menší náskok, pak se otočím a proběhnu mezi nimi. Tím tu smečku zauzlím a dezorientuji. Je to velká švanda.
A také miluji vodu. Když jdeme kolem přehrady nebo jiné vody, musí mě páníček držet na vodítku. Jinak tam vletím a nevylezu ani když mi drkotají zuby. A když na chatě zalévají, lítám alespoň pod konví a chytám kapky.
Nenechte se mýlit tím smutným pohledem, ve skutečnosti jsem asi nejveselejší pes od Rakovníku až po New York. Mám k tomu důvod, všichni si mě rychle oblíbí Zejména potom, co jim pán prozradí mou pohnutou minulost.
Můj minulý pán Pepa si mě vybral v psím útulku v Tróji. Jeho dětem se líbilo, že na ně vyskakuji. Jenže po čase se rozvedl a neměl na mě čas. Chtěl mě vrátit ale dozvěděl se, že mým současným páníčkům umřel malamut a všichni chodí jak těla bez duše. Tak mě přivezl na víkend na zkoušku a už jsem zůstala.
Převážnou část roku trávím se staršími páníčky na chatě. V Praze jsme pouze přes zimu. Na chatě trávím čas lítáním po zahradě a okolí, čvachtáním ve Vltavě, skákáním do rybízu a hrabáním děr v záhonech. Tím dělám páníčkům radost, neboť i oni tráví čas venku, a to taháním mě z vody, zahrabáváním děr a sázením nového rybízu.
V Praze taková zábava není ale přesto si něco najdu. Tak například když panička pere, téměř vždy jí zůstane nějaká plonková ponožka. Když nějakou dostanu, postupným přetahováním, ožužláváním, taháním všemi zákoutími bytu a mordováním jí natáhnu napřed do velikosti podkolenky, a přes velikost futrálu na kytaru to nakonec dotáhnu na velikost spacího pytle pro čtyřčlennou rodinu.
Páníčkové se mi smějí, když najdu venku klacek a nemůžu ho protáhnout dveřmi. Někdy se mi to povede na několikátý pokus ale obvykle mi klacek seberou. Asi se nechám natočit a pošlu to do soutěže.
Obzvláště ráda se zamotávám s vodítkem do křoví. Pokud křoví není v dosahu, postačí plot, sloup, zábradlí a podobné věci. A dovedu se zamotat i do lidí. Jinak ani moc nezlobím, naposledy mě plácli přes zadek asi před půl rokem. To když můj páníček a jeho přítelkyně šli nakoupit a já jim mezitím slupla svačinu, co si nechali na stole. Tak to je asi tak vše, co jsem o sobě chtěla napsat. Až zase něco vyvedu, samozřejmě to sem přidám.
